Mýty, lži a kapitalismus

Prostý překlad videa z PragerU.com

Zde je pět mýtů o svobodném podnikání.

Mýtus číslo jedna. Svobodné podnikání škodí chudým.

Od roku 1970 klesl podíl světové populace, která žije za méně než jeden dolar na den, o více než 80 %.

Nebylo to důsledkem zahraniční pomoci ani rozvojových projektů OSN. Tohoto zázraku dosáhlo rozšíření svobodného podnikání. Jen v Číně se díky volnému obchodu a zahraničním investicím – investicím, nikoliv pomoci – dostalo 400 milionů Číňanů z naprosté chudoby během pouhých 20 let mezi lety 1981 a 2001.

Nikdy neexistovala síla na pomoc chudým, která by se blížila svobodnému podnikání.

Mýtus číslo dvě. Svobodné podnikání je poháněno chamtivostí.

Kdyby podnikatelům šlo jen o peníze, bylo by pro ně mnohem lepší najít si jisté místo ve státní správě. Podle nedávného průzkumu portálu Careerbuilder.com vydělávali majitelé malých podniků ročně o 19 % méně peněz než státní manažeři.

Podnikatele pohání urputná touha řídit svůj osud. Usilují o něco, čemu říkám „zasloužený úspěch“.

Pro některé lidi znamená vydělaný úspěch obchodní úspěch, pro jiné to znamená vychovávat dobré děti, budovat neziskovou organizaci nebo vytvářet krásné umění – cokoli, co lidem umožňuje vytvářet hodnoty v jejich životech a v životech ostatních.

Pouze svobodné podnikání jim k tomu dává osobní svobodu.

Mýtus číslo tři. Svobodné podnikání plodí závist.

Od roku 1973 se General Social Survey ptá Američanů, zda je podle nich pro dosažení úspěchu důležitější štěstí, nebo tvrdá práce. Po 40 let si 60 až 70 % Američanů vybíralo „tvrdou práci“. V nedávném průzkumu Pew Research Center zjistilo, že 88 procent Američanů uvedlo, že obdivuje lidi, kteří zbohatli díky tvrdé práci.

Tento názor je ve Spojených státech ojedinělý. Podle průzkumu World Values Survey Američané častěji než příslušníci jiných národů přisuzují úspěch tvrdé práci. Američané to dělají dvakrát častěji než Francouzi.

Ve společnosti, která odměňuje iniciativu a nabízí příležitosti, podporuje svobodné podnikání aspirace a ambice. Právě ve společnostech, které mají mnohem méně ekonomické svobody a mnohem méně podnikatelů, a tudíž i ekonomickou stagnaci, se setkáte se závistí, záští a často i nepokoji. Tak je tomu v Evropě, kde lidé požadují stále více státních dávek, místo aby požadovali ponechat si více z toho, co vydělají.

Mýtus číslo čtyři. Velkou recesi způsobilo svobodné podnikání.

Na vině nebylo svobodné podnikání, ale jeho nedostatek. Etatismus a na něm závislý partner – korporátní cronyismus – roztavily naši ekonomiku.

Jak zdokumentoval můj kolega z American Enterprise Institute Peter Wallison, dvě desetiletí chybné vládní politiky vytvořila podmínky, které vedly k bublině na trhu s bydlením. Když se ceny nemovitostí zhroutily, zhroutil se i celý finanční systém. A kdo se objevil ve frontě na záchranu jako první? Velké korporace, včetně automobilových společností, velkých bank a vládou podporovaných hypotečních gigantů Fannie Mae a Freddie Mac.

Tohle není volný trh – ani zdaleka. Je to toxická směs velké vlády a jejích korporátních klientů.

Řešením je více svobodného podnikání: kde podnikatelé riskují své peníze a vydělávají nebo trpí ztrátou.

Mýtus číslo pět. Svobodné podnikání je nespravedlivé.

Když jsem byl profesorem ekonomie, moji studenti občas namítali, že „není spravedlivé“, aby bohatí měli mnohem více než chudí. Proto jsem v polovině kurzu navrhl, aby čtvrtina bodů, které získala horní polovina třídy, byla předána studentům z dolní poloviny, aby se zlepšila rovnost známek. Najednou diskuse o spravedlnosti skončila.

Všichni uznáváme, že určité přerozdělování příjmů je nutné k zaplacení vlády a financování záchranné sociální sítě. Ale dokud si lidé mohou svobodně vydělávat peníze, někteří budou vydělávat více než jiní. Pro většinu Američanů spravedlnost neznamená přerozdělování bohatství; spravedlnost je odměňování zásluh – a to dělá svobodné podnikání.

Svobodné podnikání – stejně jako svoboda slova, svoboda shromažďování a svoboda náboženského vyznání – činí náš národ spravedlivějším, nikoli méně spravedlivým.